Čau rodino, přátelé – a zdravím i ostatní, ač budou příspěvky ze studijního pobytu hlavně pro udržení kontaktu s prvně zmíněmými.

Po dvanácti hodinách v buse jsem z Prahy dojel do Utrechtu. Auto a mamka s Áňou mi pomáhaly při nalodění, v Nizozemí v pět ráno jsem se obklopen věcmi (kytara, batoh, rozložené kolo, megakufr) drbal na hlavě a doufal v teleportaci o dva a půl kilometru. Nakonec jsem složil kolo za pobaveného přihlížení taxikářů různých národností a už jsem se víc cítil jako Holanďan. Další snímky ukazují, jakým způsobem jsem brázdil spící město.

Btw taky vám zní „vozit kolo do Holandska“ jako parafráze „nosit dříví do lesa“? Ale vyšlo to levněji, věřte, a už dnes ode mne chtěl skládačku koupit majitel bytu

Kolo se narodilo z papundeklové krabice. Povyroste ještě?

Mami, tak na tohle jsem potřeboval přibalit lepenku. Kufr dostal pantofle..

.. pantofle, aby se nepoškrábal zespodu. Pak dostal i kolečka a tradá.

Těšíte se na další úžasné snímky ukazující různorodé použití lepenky? No, nic. V dalších příspěvcích zmíním ubytko, společnost, kulturu a město – až se s tím tady trochu sžiji. Tento post berte jako důkaz toho, že jsem a že jsem ztahán na to líčit radosti dne.

T