Vysvětlení společenských her

Hra je soupeřkou Nudy. Já jí fandím. Obzvlášť mám v oblibě hry, které jsou stále s vámi. Můžete je vytáhnout z pomyslné kapsy kdekoli a moc k nim nepotřebujete. Nicméně jsou i dobré hry, které vyžadují určitou přípravu. Pro sebe si zde uvedu seznam her, abych na ně nezapomněl. Pro jiné se pokusím i o popis, aby se kratochvíle mohly šířit. Nejsem autorem pravidel her, většinou jsem byl někdy jejich udiveným účastníkem a pak vášnivým propagátorem. Slovní popis níže je mým výtvorem.

Abecední seznam her:

ABCD
Bang
Čísla
Dotek na zem
Elektřina
Footbalf
Hutututu
Ještěrky
Jsem beru
Kanonýr
Kdo vede pohyb?
Kontakt
Kruhová mafie
Kuřecí zápas
Licitace
Mimování
Molekuly
Mravenci
Mrazík
Nárazníky
Ne i ano zakázáno
Ninja
Obr
Osobnosti
Parlament
Pašerák
Plácaná
Princezny
Prstový šerm
Při tanci
Raci
Samuraj
Signál
Slovník cizích slov
Telepatie
Ting Ťong
Trojnožka
Tříslovka
Upír
Uzel
Zabiják
Za dekou

ABCD

- Korejská kratochvíle pro 2 a víc. Hráči dají ruce před sebe, každý přitiskne dlaně k sobě. Existují 4 pozice rukou. Dlaně u sebe (A), dlaně u sebe, avšak pootočené o 90° (B), ruce od sebe s dlaněmi dolů (C), ruce od sebe s dlaněmi nahoru (D). Hráči jsou v kruhu, jeden hraje po druhém. Kdo je na řadě, řekne A, B, C nebo D a udělá pozici rukama. V ten samý moment musí i ostatní zaujmout nějakou pozici. Kdo má stejnou jako hráč, co je na tahu, prohrál a následuje „trest“. Za prohru vyplatí výherce své protivníky tlesknutím, kdy mezi rukama má prohrávající své ruce (1 plesknutí za A, 2 v případě B, 3 …). Dokud aspoň jeden hráč „prohrál“, pokračuje v hádání stále stejný hráč. Jinak je na tahu další v pořadí.

Bang

- Ideální hra pro skupiny cca 6 a víc na naučení jmen. Hráči se postaví do kruhu. Poté, co jsou známá jména aspoň trochu v rámci skupiny, může začít hra vyvoláním prvního jména. Volaný si musí dřepnout a hráči po jeho stranách na sebe „vystřelí“ (s rukama sepnutýma do gesta zbraně vykřiknou ostře: „BANG!“). Pokud to stihnou stejně, hraje se jako by se kulky srazily ve vzduchu a oba hráči přežili. Jinak ten pomalejší vypadává. Přikrčený hráč, který byl vyvolán, volá další jméno. Hra pokračuje, dokud nezůstává vítězná dvojice.

Čísla

- Pohybová hra pro vícečlenou skupinu do terénu. Je potřeba připravit papíry a fixy a způsob, jak připevnit papíry na čelo. Pak jednotlivé týmy hrají proti sobě (mohou mít zadány úkoly jako přinést vlajku protějšího družstva). Když přečte někdo čtyřmístné číslo, které máte napsáno na čele, tak jste vyřazeni a musíte se jít někam oživit. Číslo se nesmí zakrývat žádnou přenosnou věcí (jen když je člověk ukryt za překážkou).

Dotek na zem

- Ven i dovnitř vhodná hra pro větší skupinu. Hráči se rozdělí do týmů, které soupeří mezi sebou. Vedoucí vždy zahlasí jednotlivé části těla, kterými se musí tým dotýkat země. Ničím jiným se členové družstva nedotýkají země. Vedoucí přitom říká i počet např.: „Pět rukou, sedm nohou, jedno kole a dva nosy.“ Který z týmů je dřív „naštelován“ tak, aby splňoval kritéria, vítězí.

Elektřina

- Jednoduchá skupinová hra na pozornost, ideální dovnitř. Hrači se posadí ke stolu či na zem. Dají ruce před sebe a pak je překříží se sousedem tak, aby každý měl mezi svýma rukama pravou ruku levého souseda a levou ruku pravého souseda. Následně se posílá signál plácnutím o podložku po směru hodinových ručiček. Jede se v rytmu a rychle. Dvě plácnutí obrátí směr posílání signálu (eventuelně bouchnutí pěstí přeskočí jednoho ve směru šíření). Kdo se pohne, ačkoli neměl, nebo vypadne z rytmu, odendavá jednu ruku z ringu. Vítězi jsou dva nejurputnější a nejpozornější, kterým ruce vydrží až do konce.

Footbalf

- Mix fotbalu a golfu. Nenáročná hra na pravidla a vybavení – je potřeba jen míč, spoluhráč a místo na hraní. Jeden hráč stojí rozkročen, druhý začíná z jiného místa a snaží se na co nejméně odpalů dostat míč „mezi nohy“ prvního hráče. Po dosažení cíle se hráči vymění – musí si přesně prohodit místa (začínat stejně s míčem i být stejně umístěn jako branka). Pak se totéž dá opakovat s trochu rozdílným rozložením.

Hutututu

- Oblíbená skupinová hra do venkovního prostoru, nejlépe na měkkou trávu nebo na pláž. Potřeba je větší skupina cca aspoň šestnáct účastníků. Ohraničené hřiště se rozdělí na dvě půlky. Stejně tak učiní i skupina. Hutututu se hraje na tahy. Cílem je ulovit co nejvíce lidí z protějšího družstva. Jeden tah vypadá následovně: kterýkoli z hráčů týmu (ale pouze jeden) překročí dělící čáru mezi polovinami hřiště; dokud je na cizím území, musí na jeden výdech hlasitě vydávat zvuk „Hutututututu…“; hráč se snaží dotknout protivníků; pak nastane jedna z možností – buď se vrátí zpět na svoje území (počítá se i dotek byť jediným prstem) a všichni, kterých se dotkl jsou vyřazeni ze hry, nebo mu dojde dech na cizím území a tak musí odejít ze hry on (může být fyzicky zadržen protějším týmem). Po jednom tahu týmu, hraje rovnou druhé družstvo. Hra je to výborná a zábavná, avšak někdy může dojít k úrazům, když se snaží tým zadržet přicházejícího protihráče. Proto je třeba zápal pro hru místy krotit.

Ještěrky

- Pohybová hra do prostoru pri min. 10 lidí. Účastníci si vezmou tričko nebo šátek a zastrčí si jej za kalhoty, aby jim visel na zadku takto vzniklý „ocas“. Hráči hrají proti sobě a snaží se jeden druhého vyřadit sebráním „ocasu“. Vyhrává poslední přeživší.

Jsem beru

Kdo vede pohyb?

- Klidnější skupinová hra na pozornost vhodná do místnosti. Všichni stojí v kruhu, hádající je poslán za dveře. Tajně je vybrán jeden z kruhu, který povede pohyb celé skupiny. Všichni se začnou hýbat jako jeden muž (či žena). Pak je zavolán hádající a snaží se poznat, kdo je iniciátorem pohybu. Po ne/uhodnutí je na řadě další hádající. Je dobré již při příchodu hádajícího do místnosti být v pohybu, pak je to pro něj těžší.

Kanonýr

- Nenáročná hra s mincí a papírem vhodná i pro menší děti.

Kontakt

- Perfektní slovní hra, jakmile hráči porozumí pravidlům, zabavíte se s ní na hodně dlouho. Je možné ji hrát od tří lidí výš. Pokusím se ji vysvětlit s modelovými hráči Martinem, Kájou a Miladou. V každém kole hraje vždy jeden hráč proti všem ostatním. Nyní to bude Milada. Bude si myslet slovo a úkolem Martina a Káji je to slovo uhodnout. Zatím vše jasné. Milada si myslí slovo a protihráčům řekne první písmenko – například „K“. Jak mají Martin s Kájou „dostat“ zbytek písmenek? Musí Miladu přelstít. Nyní vymýšlí slova začínající na „K“, snaží se je jeden druhému popsat, aniž by jejich slova Milada uhodla. Například Martin řekne: „Známé zvíře u protinožců.“, čímž myslí klokana. Pokud to Kája poznala, musí říci slovo „kontakt“ (jako ve smyslu, vím, co myslíš). Pak společně počítají do deseti a teprve pak řeknou oba Martinem popsané slovo – „klokan“. Uhodla-li Kája správně, musí Milada vydat další písmenko – „O“. Teď tedy Martin s Kájou mají první dvě písmenka – „KO“. Toto je základní princip „dobývání“ písmenek, není avšak tolik jednoduchý, protože Milada se může bránit. Dejme tomu, že pokračujeme dál. Martin vymyslel slovo na „KO“ a rovnou jej opisuje „Rudá, 1948, Gottwald, třešně.“ Kája poznala a řekla „kontakt“, avšak během počítání do deseti je Milada přerušila vyřčením slova „komunismus“. Což bylo přesně, co měl Martin na mysli. V tuto chvíli tedy musí Martin s Kájou najít jiný pojem začínající „KO“ a popsat jej chytřeji, aby je Milada nepřerušila a oni se postupně dobrali po písmenkách až ke „koloběžce“, kterou si Milada celou dobu myslí. Dává to smysl? Když tak hru nezatracujte, je prima, snad vám jí někdo předloží stravitelněji.


Kruhová mafie

- Hra pro větší skupiny (cca od 10 lidí). V jedné obdobě se hraje jen chvilku (oproti variaci). Organizátor napíše jména všech lidí na lístečky. Pak každý dostane jméno své oběti (nesmí dostat sám sebe a posloupnost obětí musí tvořit uzavřený kruh). Všichni se od sebe vzdálí v rámci kruhu a až pak se podívají, koho mají za oběť. V tu chvíli vypukne vzájemná honěná, každý se snaží dostat svou oběť a zároveň uniknout svému vrahovi. Když někoho zabijete, berete si od něj jméno své další oběti. Buď jsou dva vítězové, případně se může hrát na to, kdo uloví víc lidí. V jiné úpravě se mimo jména oběti losuje i způsob jejího zabití. Tato varianta se hraje například po celou délku pobytu na táboře. Zabíjí se jednoduchými úkoly, které vrah „donutí“ udělat oběť (nenásilně!). Například „oběť musí zapískat“, „oběť si musí před vámi kleknout“, „oběť musí udělat kotrmelec“, „oběť vás musí učesat“, „oběť vám musí udělat jídlo“… Podporuje to vzájemné interakce mezi účastníky společného zájezdu či výletu.

Kuřecí zápas

- Zábavná hra na ukrácení čekání pro dvojice. Hráči stojí na jedné noze, nárt druhé mají na stehně stojné nohy. Zároveň si chytí své ruce za zády, protože ruce se nesmí při zápasu používat. Následně se jeden hráč snaží vychýlit druhého narážením a strkáním. Kdo spadne, či položí druhou nohu na zem, prohrál kuřecí zápas.

Licitace

- Jedná se spíš o princip, kterým se dají obohatit hry podobné oblíbeným Activitám (předvádění, slovní popisování, kreslení). Může se hrát na týmy. Někdo vymyslí slovo a úkolem hráčů je například ono téma vypodobnit kreslením. Dva lidé (mohou být z protěšjších týmů, hraje-li se na družstva) odchází za dveře s člověkem, který zadává téma. Oba hráči se dozví popisované slovo a následně přicházejí před zbytek skupiny. Pak probíhá licitace, kdy se snaží hráči uhádat, za jak dlouho jsou schopni dané téma předvést. Například mějme dva hráče – Karlu a Tondu. Tonda řekne, že téma nakreslí za minutu. Karla si je jistá, že to zvládne rychleji a tak řekne za půl minuty. Tonda to rozváží a nadhodí pětadvacet vteřin. Karla si věří a sníží na patnáct vteřin. Tonda si nemyslí, že by to dokázal za méně a tak nechá Karle prostor, aby předvedla, co umí. Karla si vylicitovala patnáct vteřin na předvádění, pokud neuspěje (neuhodne její tým, či zbytek skupiny, co předvádí), pokračuje Tonda se svým posledním časem (25s).

Mimování

- Známá nesložitá hra pro skupinky od tří lidí. Jeden vymyslí téma, pošeptá jej druhému. Ten jej musí předvést (zamimovat) a třetí (či zbytek skupiny) se snaží uhodnout zadané téma. Možné kombinovat s licitací.

Molekuly

- Jednoduchá pohybová skupinová hra pro minimálně 10 lidí (čím více, tím lépe). Vedoucí vždy udává, kolik „atomů“ (rozuměj účastníků hry) má jedna „molekula“ (seskupení lidí). Když tedy vedoucí řekne například „čtyři“, musí se hráči dostat do skupinek po čtyřech (drží se za ruce). Kdo není v takové molekule, vypadává ze hry. Vedoucí samozřejmě může jednoduše díky dělitelnosti říci, kolik lidí v určitém kole vypadne (zbytek po dělení).

Mravenci

- Banální skupinová hra na měkký podklad. Několik členů je vybráno jako první mravenci – pohybují se na zemi ve vyznačeném území po kolenou. Ostatní se jim snaží uniknout, aby je mravenci nestáhli k sobě dolů na zem (jakmile se člověk dotkne země rukama, stává se taky mravencem). Poslední stojící vyhrává.

Mrazík

- Pohybová hra do prostoru pro 10 a víc účastníků. V ohraničeném prostoru je cílem několika mrazíků zamrazit všechny ostatní hráče. Vybraní mrazíci nahánějí hrající po hřišti a dotekem je znehybňují. Zmraženy se nesmí hýbat, pouze roztáhne nohy, aby jej bylo možné podlézat. Podlézáním mohou osvobodit nezmražení ty, kterých se již mrazík dotkl. Hra končí, pokud jsou všichni zmražení, nebo pokud se mrazíci nemohou dobrat konce a už jim dochází síly (v takovém případě se dá přidat další mrazík či více na pomoc).

Nárazníky

- Jednoduchá hra pro dvojice. Účastníci stojí s nohama u sebe jeden na proti druhému. Dlaně připraveny na plácnutí ve výšce ramen. Jeden hráč se snaží vychýlit druhého plácnutím do dlaní. Kdo pohne nohama (stačí o kousek) prohrál. Hráči se snaží oba najednou, dobrá taktika je i uhýbat, protože protivník může přepadnout.

Ne i ano zakázáno

- Úžasná hra dělající z každodenní konverzace souboj pozornosti. Koná se během jednoho dne či delšího pobytu. Soutěžícím rozdáte určitý počet životů (pět, deset). Základním pravidlem je, že se během hrací doby nesmí používat „ano/ne“ jako odpověď na otázku. Hrači se snaží navzájem nachytat. Jeden druhému může život sebrat tak, že položí otázku na „ano/ne“ a bezprostředně po chybě druhého upozorní (ne po půl hodině a zároveň nedostáváte život, pokud upozorníte na chybu, anižbyste vy položili inkriminovanou otázku). Někdo „nasyslí“ životy, jiný třeba klesá až na nulu (do mínusu se nechodí). Na konci se udělá vyhlášení (odměny, tresty). Ideální hra na podnícení sociálních interakcí.

Ninja

Obr

- Na zemi jsou dva soustředné kruhy, ve vnitřním leží nějaké předměty – třeba lístečky – ve vnějším kruhu je „obr“. Ten hlídá své poklady ve vnitřním kruhu, ale nesmí dovnitř, ani ven ze svého druhého kruhu. Ostatní hráči se snaží vniknout do vnitřího kruhu, vzít předmět odtud a donést ho ven. Obr je nesmí chytit, jinak se k němu musejí přidat. Každý může vynášet najednou jen jeden předmět. Hra končí buď vynesením všech předmětů z vnitřního kruhu, nebo lapením posledního hráče obry.

Osobnosti

- Zábavná skupinová hra proslavená filmem Inglourious Basterds. Každý v kruhu napíše na papírek jméno všem známé osobnosti (reálné či smyšlené). Všichni předají lístek osobě po své pravici. Soused, aniž by se podíval na napsané jméno, si papírek přiloží na čelo. Ostatní tedy vidí, kým se pro tuto hru stává. Úkolem hráčů je přijít na to, jaké jméno mají napsáno na čele, aneb jakou jsou osobností. Vždy se ptají na otázky s odpovědmi „ano/ne“. „Jsem žena? Jsem reálná postava? Jsem Shakira?“ Dokud dostává hráč kladnou odpověď, může se tázat dál. Zazní-li „ne“, pokračuje s dotazy další účastník hry. Vítězem je ten, kdo uhodne své pojmenování nejdříve.

Parlament

- Nádherná indoorová hra pro větší skupiny, která zahřeje mozkové závity. Hraje se v rozdělení na dvě skupiny, nejlépe asi na hochy a dívky (je-li to cca 50:50, já to vysvětlím na tomto případu gendrového rozdělení). Iniciace hry vypadá následovně: sepíší se jména všech hráčů na papírky, hoši a dívky se posadí do kruhu na střídačku, vyčlení se 4 místa vedle sebe – to je parlament. Místo na pravo od parlamentu je ponecháno prázdné (uvidíme v zápětí proč). Každý si na papírku vylosuje nějaké jméno, papírek nezahazuje. V parlamentu na začátku sedí 2 kluci a 2 holky. Cílem skupin je obsadit parlament čistě svými lidmi. Nyní nebrání nic spuštění hry. Pravidlo pro přesazování je: ‚Kdo má po své pravici volné místo (na začátku je to poslední osoba v parlamentu), může zavolat něčí jméno. Volaná osoba (ta, co má na papírku napsané zavolané jméno) se posadí na volné místo a vymění si papírek s člověkem, který ji zavolal.‘ Pokud mám na papírku „Katka“ a zavolám, že chci, aby si po mé pravici na volné místo sedl „Michal“, přijde někdo, kdo si vytáhl „Michal“ při počátečním losování. Nyní si prohodíme papírky. Tím pádem já mám „Michal“, můj nový soused „Katka“. Jen já vím nyní, že on je „Katka“. Všichni si teď pamatují, že já mám „Michal“. V dalším tahu se nesmí volat hned předtím volané jméno („Michal“). Jinak ale ten, komu se právě uvolnilo místo po pravici, může zavolat kohokoli. Nejprve to jde dost na slepo, ale když už přibližně tušíte, kdo sedí kde, snažíte se dostat protivníky z parlamentu a zároveň nahnat svůj tým na ty čtyři vysněné židle. Napsal jsem to pochopitelně? Pokud ne, skutečně mne to mrzí, protože je to bájo hra. Tak se případně zeptejte, až mne uvidíte osobně ;) .

Pašerák

- Často humorná hra do kolektivu deseti lidí, vhodná ven i dovnitř. Rozdělíte skupinu na dva týmy, ty se postupně vystřídají v rolích „pašeráků“ a „celníků“. Na začátku připravíte nějaký počet předmětů k propašování např.: míč, izolepu, šátek, pastu na zuby, naběračku, talíř.. Nějaké je jednoduché schovat, u jiných je to složitější. Celníci se odeberou mimo dohled a pašeráci schovávají u sebe předměty, budou se snažit pašeráky přechytračit (takže třeba i kamuflují, že někde něco mají). Mohou se sekupit, jak chtějí (všichni si lehnout na sebe nebo se semknout kruhu). Když se cítí ready k prohlídce, zavolají se celníci. Ti musí přesně ukázat, kde se ukrývá nějaký pašovaný předmět, chtějí-li obdržet bod (za každý předmět). Nesmí se pašeráků dotýkat, mohou jim však zadávat jednoduché úkoly, které netrvají ultradlouho. Třeba „udělej tři dřepy“, „udělej kotrmelec“, „udělej piruetu“. Těchto úkolů mohou zadat tolik, kolik je pašeráků. Stejně tolik mají pokusů na hádání, kde se ukrývá nějaká pašovaná věc. Jakmile vyplýtvají pokusy, sečtou se jim body za nalezené předměty, a role skupin se prohodí (bývalí celníci pašují zas stejné předměty). Kdo má víc bodů za nalezené poklady, vyhrává.

Plácaná

- Nesložitá kontaktní hra na rozehřátí. Ve skupině od osmi lidí se vytvoří dvojice, drží se za ruce. Dá se jim dohromady určitý počet životů. Pak dvojice soupeří proti ostatním dvojicím, snaží se jednoho z páru plácnout přes zadek a tím mu ubrat život. Vyhrává nejdéle přeživší pár.

Princezny

- Skupinová hra aspoň pro 13 lidí. Účastníci se postaví do dvou soustředných kruhů čelem do středu. Všichni z vněšjího kruhu – „princové“ – mají před sebou člověka – „princeznu“. Všichni, až na jednoho. Tento osmamělý princ se snaží odlákat cizí princeznu k sobě tím, že na ni mrkne. Ostatní princové mají ruce za zády a upírají zrak na týl princezny před sebou. Nemohou ji držet, ale stačí jim se dotknout prchající a ta se musí vrátit. Vyhrává, kdo má postřeh a nejhezčí princeznu.

Prstový šerm

- Napínavý souboj mezi dvěma protivníky. Podají si ruku, například pravou, drží se jako při pozdravu. V této pozici natáhnou ukazováček. A souboj může začít. Jeden se snaží dotknout svým prstem těla toho druhého, jen paže, za kterou se drží, se nepočítá. Pokud se prst ale dotkne třeba břicha nebo špičky protivníkovi nohy, útočník má bod. Hrající se často v zápalu hry přetlačují a létají sem a tam, je to skvělá hra, jen pozor na zdraví.

Při tanci

- Pohybová skupinová hra do místnosti. Organizátor hry připraví hudební podkres. Skupina účastníků je rozdělena na víc podtýmů. Soutěžící tým má za úkol si při tanci předávat nějaký malý předmět, který se vejde do dlaně. Na začátku je viditelně někomu podán (aby musel změnit místo), pak si předmět tým předává (nebo i simuluje, že jej předává). Úkolem protivníků je ve chvíli, kdy organizátor vypne muziku a tančící tým udělá štronzo, uhodnout, kdo právě svírá v dlani předávanou věcičku.

Raci

- Cvičení koordinace pohybu a spolupráce ve skupině. V prostoru omezeném do stran, například na chodbě, jsou na zemi položeny „miny“, dejme tomu papíry A4. Miny jsou rozmístěny, aby se dalo projít, ale člověk nemohl jít čistě rovně. Skupina pak má za úkol se přepravit z jedné strany minového pole na druhou. A nyní to přijde, proč se hra jmenuje „raci“. Hráči musí jít pozpátku a jsou navigováni ostatními (ve smyslu: „levou nohu zvedni a posouvej dozadu, dokud neřeknu stop, pak ji polož“). Ve ztížené variantě musí navigace probíhat beze slov (třeba ukazováním). Poslední nevidí na navigátory, protože už jsou všichni ostatní na druhém břehu. U hry se dá měřit čas, či rozdělit skupinu na družstva.

Samuraj

- Rytmická hra na rozehřátí skupiny. Hráči vytvoří kruh a v něm si předávají „signál“. První zvedne pomyslnou katanu, meč samuraje, nad hlavu a doprovází svůj útok mohutným heknutím. V tu chvíli, kdy je hráč napřažen, jej přeseknou jeho sousedi po levé a po pravé straně (opět při tom vydají pokřik). První hráč z posledních sil seká směrem na někoho v kruhu a tím předává signál (a do třetice zazní pokřik). Další „sekání“ se odehrává ve stejném duchu, důležitý je rytmus povzbuzujících výkřiků při napřahování a sekání. Hra se postupně zrychluje a s tím roste nutnost se soustředit. Není v tom nic jiného než rozjetí se a vybuzení energie.
EDIT: Slabikový samuraj. Stále se stojí v kruhu a posílá se signál přetínáním imaginární katanou, avšak už se nekříčí bohapustě, nýbrž se skládají postupně slova po slabikách. První tne a vykřikne první slabiku (kupříkladu „po“). Druhý, na kterého bylo seknuto, zvedá meč a říká další navazující slabiku („cho“). Dva po jeho stranách jej přetínají a snaží se dokončit načaté slovo společně („pit“, dávají vznik slovu „po-cho-pit“). Druhý (ten se zvednutým mečem, který řekl „cho“), seká novým směrem a zas novou říká slabiku. Při ultimátním způsobu hry chybující hráč opouští kruh samurajů.

Signál

- Prostorově nenáročná soutěžní hra pro družstva (tým min. cca po 5 lidech). Pro hru je zapotřebí mít připraveny nějaké stejné předměty, pokud je družstev „n“ potřebujete jeden předmět „n+1″krát. Pochopitelnější to bude na příkladu. Mějme dvě družstva a bude se hrát se třemi předměty – vidličkou, nožem a lžící. Soupeřící týmy si sednou na zem za sebe do tureckého sedu. A každý hráč se propojí s hráčem za sebou svou levou rukou a svou pravou rukou chytne levačku svého předchůdce. Takto je vytvořena nepřerušená linka. První i poslední hráč má logicky jednu ruku volnou. Před prvními hráči na zemi leží vidlička, nůž i lžíce. Všichni hráči jsou otočeni vpřed, nesmějí se dívat za sebe. Jen posledním hráčům je ukázán jeden z předmětů (kupříkladu „vidlička“). Od zadního k přednímu hráči pak běží vyslaný signál přes tisknutí rukou. Například jeden stisk může značit vidličku, dva nůž etc. (na tom se tým dohodne před hrou). Družstvo, jehož první v řadě zvedne zadaný předmět nejdříve, vyhrává. Po každé hře jde ve vítězném týmu první nakonec (aby se lidi střídali v rolích). Tým, který protočí všechny, je celkovým vítězem.

Slovník cizích slov

- Skvělá kreativní hra pro víc lidí. Pán slovníku náhodně vybere slovo ze SCS: třeba „duglaska“. Všichni ostatní pak vymýšlí možnou slovníkovou definici… „zahradnická lopata s obloukovou čepelí velká 80 až 100 cm“ nebo „velikonoční pokrm v beskydském podhůří založený na hrachu“ a tak dále. Pak Pán slovníku přečte všechny definice včetně té pravé a lidé hlasují, která je podle nich správná. Kdo uhodne, má bod. A taky za každého, který se nechal nachytat na vaši, máte boda.

Telepatie

Ťing ťong

- Máte pár minut a partu, co neví, co by? Pro zabavení postupujte podle návodu. Stoupněte si do kroužku a dejte před sebe ruce zatnuté v pěst. Nyní se hádá, kolik se zvedne palců (každý může v jednom tahu zvednout jeden, oba nebo žádný). První začíná hádat. Řekne: „Ťing ťong…“ a pak číslovku (svůj tip na počet palců), např.: „…pět.“ V ten moment ostatní zvedají/nezvedají palec. Musí to proběhnout naráz (řečení číslovky a zvedání palců), jinak tipování ztrácí smysl. Pokud se zvedlo tolik palců, kolik hráč hádal, může si dát vítěz jednu ruku za záda. Po jeho tahu pokračuje další v kruhu. Hraje se, dokud mají aspoň dva lidé ze skupiny obě ruce „ve hře“. Ťing ťong rules!

Trojnožka

- Tradiční hra na táborovou louku „Trojnožka“ se hraje ve větší skupině lidí (od cca 10). Potřebujete jakékoli tři větve, ze kterých se zkontruuje trojnožka. Kolem ní se rozestaví skupina do kruhu a chytí se za ruce. Pak se chodí dokola kol trojnožky a jeden se druhého snaží přitlačit na křehkou stavbičku, aby trojnožku shodil. Kdo srazí trojnožku nebo se rozpojí, vypadává ze hry a takto se kruh zmenšuje. To je celé. Pokud se zapojují zároveň slabší jedinci a k nim svalnatí čahouni, musí být ti silnější při smyslech, aby hra neskončila brekem či hůř.

Tříslovka

- Název hry je odvozen od slovního spojení „tři slova“. Jedná se o nesložitou slovní hru, v modelové situaci použijeme Jindru, Marka a Simonu. Jindra vymyslí slovo a pošeptá jej Markovi, například „stodola“. Marek se pak následně snaží popsat Jindrovo slovo třemi slovy (aniž by použil kořen původního) tak, aby Simona mohla uhodnout, co bylo zadáno. Na „stodolu“ by třeba šla vymyslet tříslovka „statek, budova, seno“. Cílem je tedy vytvořit tři pěkné asociace, které nás přivedou k zadanému tématu.

Upír

- Skupinová hra na naučení jmen. Hráči stojí v kruhu, vprostřed je upír. Upír kráčí k oběti, kterou si vybral. Ta musí do doby, než k ní upír přijde, říci jméno někoho v kruhu. Pokud oběť stihla vyslovit jméno někoho jiného, upír se začne ubírat směrem k němu. Ten opět musí přijít s dalším jménem a na toho člověka upíra poštvat. Pokud se oběti nezdaří včas vyslovit jméno „nové“ oběti, prohodí si roli s upírem (upír je pak zas běžný hráč zařazený v kruhu). Upír se opět začne blížit k dalšímu hráči. A tak to běží dokola, dokud lidé neumí jména, jako když bičem mrská. (Z počátku upír může chodit pomaleji – čas na vybavení jména nově poznaných lidí – postupem času přidává na rychlosti.)

Uzel

- Jedna ze známých „důvěrových“ her na otrkání skupiny. V sevřeném kroužku všichni zavřou oči a natáhnou nejprve pravou ruku před sebe a chytí se náhodně s někým v rámci kruhu. Stále se zavřenýma očima před sebe dají i levou ruku a tou se rovněž s někým spojí. Pak všichni otevřou oči a mají za úkol se rozmotat bez rozpojení (často lze nakonec být v jednom celistvém kroužku). Je-li lidí hodně, může se pracovat na týmy a zadat, kdo se rozmotá rychleji…

Zabijak

- Hra vyžadující specifické prostředí, avšak je maximálně záživná. Potřebujete dostatečně rozlehlý (nejlépe vnitřní prostor) na schovávání, pak musí být taky tma. Ještě se vám bude hodit minimálně pět spoluhráčů. Na začátku, ještě když je rozsvíceno, si lidé losují karty. Kdo si vylosuje „černého Petra“ (žolíka nebo zkrátka jedinečnou kartu), bude v následující hře zabijákem. Zabiják neodhaluje, že je zabiják. Po losování se zhasne. Každý si hledá po tmě úkryt, jen zabiják vyjde ven, aby umožnil obětem aspoň malou naději. Po uplynutí stanoveného času se zabiják vydává na lov. Pohybuje se mezi stíny a u toho v pravidelných intervalech vydává mlaskavý zvuk, aby dokreslil paranoickou atmosféru. Hledá ukryté. Pokud někoho nalezne a sáhne mu za krk, dotyčná osoba prořízne ticho svým ječivým výkřikem. Pak se z ní taky stává zabiják a jdou dva po dalších lidech. Hraje se, dokud už prostorem nebloumá příliš mnoho mlaskajících zabijáků. Pak se rozsvítí. Kdo přežil (či byl zabit jako poslední), vyhrává. Ale spíš jde o kouzlo děsivé hry, než o prvenství.

Za dekou

- Hra převážně pro nové skupiny vhodná na naučení jmen. Banda deseti a víc lidí se rozdělí na poloviny. Dále potřebujeme deku nebo jiný neprůhledný a dostatečně velký kus látky. Dva organizátoři drží deku napnutou mezi dvěma týmy, aby na sebe jednotliví hráči neviděli. Z každého týmu se vždy připraví jeden člověk a posadí se blízko k dece. Jakmile organizátoři vidí, že je na obou stranách hráč, spustí deku dolů. Hráči v tu chvíli musí vykřiknout jméno svého soupeře. Vyhrává rychlejší. Pak se deka opět zvedá a tým se může proházet, aby opět někdo jiný mohl soutěžit. Hra v sobě ukrývá i kreativní složku. Týmy se mohou snažit zmást soupeře převlékáním šatů či jej překvapit a rozesmát tím, že se nainstalují do netradiční polohy.

Zpět na seznam

______________
Pod čarou přidávám pro fajnšmekry extra hru. Jmenuje se „Hra“. Její pravidla jsou jednoduchá. Kdo si uvědomí, že hraje, prohrál a musí nahlas říci – „prohrál jsem“. To často vyvolá otázky lidí neznalých, ti se zeptají, co jste prohráli.. a vy jim vysvětlíte pravidla a oni už taky hrají..

Napsat komentář