Archiv pro měsíc: Srpen 2015

Erasums: 10 měsíců jsem si zapisoval výdaje…

V prvních měsících pobytu jsem se snažil hodit do tabulky všechny své účty, abych věděl, jestli vyjdu. A pak už jsem jen pokračoval po zbytek deseti měsíců. Řekl bych, že tato tabulka obsahuje tak 95% všech plateb, které jsem učinil za svůj pobyt v Utrechtu.

Je to hlavně mapa toho, co jsem jedl a v kterém supermarketu jsem nakupoval. Vytáhnu namátkou pár čísel a až se budu nudit, hodím sem i nějaký graf. Třeba by byla zajímavá nějaká frekvence nákupů a spotřeby potravin.

Pár čísel
Mléko: 44,5 litru
Sýr: 13,814 kilogramů
Cibule: 25 kilogramů
Brambory: 36 kilogramů
Kešu oříšky: 4,472 kilogramů
Baget: 96 kusů
Provaz: 20 metrů
Jízdních kol: 5 kusů (dobrá, jedno z nich jsem přivez s sebou)

Počty položek koupených v jednotlivých obchodech
Lidl: 263 položek
Albert: 202 položek
Jumbo: 68 položek
U turků: 23 položek (jednu položku zde tvoří 2-3 bagety)

Musím vám říct, stálo to za to.

Jízda po holandském Utrechtu (psáno pro PrahouNaKole.cz)

Autorkou fotek je Zuzana Trojanová

Ahoj, je to radost zas po nějaké době psát česky. Jsem už desátým měsícem na studijním pobytu v nizozemském Utrechtu. Jestli je to hezké město? Ano, velmi dobré k životu – starobylé, ne příliš veliké ani malé, protkané kanály a švitořící mladými hlasy studentů. Je to odsud kousek vlakem do hlavního města, do Rotterdamu, do Leidenu, Goudy i do Haagu. Všechna ta města mají něco do sebe, ale samozřejmě kde žijete, tam vám to přiroste k srdci. Několikrát do týdne projedu napříč Utrechtem ze sdíleného domku na západním okraji města do univerzitního kampusu největší nizozemské univerzity, který se rozkládá na východě. Teď vyrážím – opět na kole – do knihovny, svezete se?

ulice

Do školy, do práce, na nákup. Víc dopravní prostředek než sportovní náčiní.

Zde je vidět opravdová rarita – volné místo ve stojanu.

Zde je vidět opravdová rarita – volné místo ve stojanu.

Záplavu kol zaznamená každý, kdo sem přijede. Já tu necestuji jinak. V chladnějších měsících (říjen-březen) jsem se vybavil rukavicemi a kulichem. Když mrzne, tak to trochu klouže, ale jezdit se nepřestává. Užitečné je mít pláštěnku aspoň na batoh, ráno může počasí nalákat a o hodinu později slovutný holandský vítr přižene mraky a nevíte, jestli jedete ještě po ulici nebo už ve vodním kanálu. Od podzimu do jara nezřídkakdy mrholí, jako by vám někdo stříkal rozprašovačem do obličeje. Místní jsou s počasím smířeni a jejich strategie je v klidu moknout. Pár se vybaví pláštěnkou a někdo zápolí s větrem o deštník.

Před domem mám cyklopruh, což je samozřejmost. Utrecht i celé Nizozemí křižují cesty pro kola. Kultura dopravování se na kole je tu zakořeněná, takže se pruhy staví společně se silnicemi a chodníky (a někdy i bez nich). Je třeba přiznat, že je tu kvalitní infrastruktura nejen pro cyklisty. Nizozemí je země dopravy: kola, mopedy, auta, tříkolky, autobusy, tramvaje, vlaky, lodě na kanálech…

Hned je příjemnější stát na červené.

Hned je příjemnější stát na červené.

Před semaforem přes ulici Marnixlaan už čeká desítka kol a pár skútrů. Ty mají jízdu v cyklopruhu povolenou, nicméně když navečer mopedy spěchají při rozvážení pizzy, radši bych je viděl na vozovce. Většina kol jsou postarší citybajky s minimálním počtem převodů. Když se peleton na světlech dá do pohybu, občas hraje jako orchestrion. Některá orezlá kola vrzají a jiným drnčí blatník. Na pár kilometrů po městě to bohatě stačí a případná ztráta kola člověka tolik nemrzí. I když i k plečkám může mít člověk vztah, zvlášť pokud si je dámy vyzdobí malbou či květinami.

Zelená pro zdejší jezdce na kole znamená ‘jeď’. Červená značí ‘rozhlédni se a jeď’.

Zelená pro zdejší jezdce na kole znamená ‘jeď’. Červená značí ‘rozhlédni se a jeď’.

Cesta je velmi příjemná, žádné překážky, všude rovinka. Ještě jí tak dokáže zlepšit společnost kamaráda či spolužačky. Sice hovořící dvojice zabírají dost místa na šířku, ale od toho má každý zvonek, aby si případně uvolnil cestu. Nejhezčí pohled je na slečny, kdy jedna veze druhou na nosiči nad zadním kolem a čile se baví, vlasy vlají, smích zvoní. Obecně to tu lidem na kole sluší, šaty ani kravata nejsou u jezdců výjimkou. Roztomilé jsou též babičky s košíky plnými nákupu. A ty, kterým nohy už tolik neslouží, si pořizují elektrická vozítka. Nikdy by mne nenapadlo, kolik méně pohyblivých lidí může brázdit město, když se jim odstraní bariéry.

Hit mezi místními seniory.

Hit mezi místními seniory.

Po nějaké době mne začalo nudit jezdit přímočaře po hlavní a radši se nyní proplétám vedlejšími uličkami. Takhle cestou potkám bachraté vodárenské věže i větrný mlýn. Teď dojíždím ke kanálu Oudegracht, který vede až do centra. Vyslovuje se to “OudeCHracht” – Nizozemci čtou “g” jako “ch”, proto asi kdekdo holandštinu připodobňuje ke chrochtání.

Zvedací most v Rotterdamu pěkně ilustruje charakteristiku Nizozemí jako země dopravy.

Zvedací most v Rotterdamu pěkně ilustruje charakteristiku Nizozemí jako země dopravy.

Ve starší části Utrechtu se procházejí turisté. Ti se poznají tak, že neohroženě vstupují všem pod kola. V samotném jádru města se musí jezdit velmi tolerantně. Ohleduplnost je jednou z místních předností. Možná je to nutnost, když si uvědomím, jak hustě je Nizozemí zabydleno.

Dominanta Utrechtu a nejvyšší kostelní věž v Nizozemí – Dom Tower.

Dominanta Utrechtu a nejvyšší kostelní věž v Nizozemí – Dom Tower.

Procházka po centru Utrechtu.

Procházka po centru Utrechtu.

Vjeli jsme do dvora knihovny. Už jsme v cíli. Jelo to rychle, co? Holanďani by se asi divili, kolik jsem toho měl k vyprávění – pro ně je to všechno všednost. Jsem moc rád, že jsem okusil tu cizí “všednost”. Lidé jsou tu organizovaní, toleratní, nápomocní a vysocí vzrůstem. Žije se tu dráž a komfortně. Až se potkáme, ještě povyprávím. Tak nebo onak, už se těším zpět do té naší malebné kotliny, má taky něco do sebe.

Podzemní parkoviště univerzitní knihovny.

Podzemní parkoviště univerzitní knihovny.

Ještě mne neomrzelo kochat se drobnými, křivými domky s různorodými štíty. Míjím kavárny a obchůdky, výlohy jako na dlani. Stojany i zábradlí jsou obsypány bicykly jako když u magnetu rozsypete hřebíčky. Čas od času správa města nalepí výzvu a pak po pár dnech odstraňují bezprizorní kola. Já si to své zamknu v podzemní garáži knihovny. I zde v Nizozemí se kola kradou. V nočních hodinách pak můžete potkat šibalsky se usmívající mladíky, kteří vám prodají kolo za 20 euro (z druhé ruky se slušné kolo dá koupit od 65). Jeden místní známý si v náladě při návratu z baru domů chtěl zrychlit cestu a tak kývl pouličnímu prodavači na nabídku. Ten si vzal peníze, předal řidítka a zmizel. Kolo nejenže bylo cizí, ale bylo ještě stále zamčeno ke kandelábru. Aspoň je z toho poučná historka (kupujete-li kradené kolo, ujistěte se, že bylo ukradeno dobře).

Nejen ze sedla kola vypadá Utrecht malebně, unikátním zážitkem je plavba po síti vodních kanálů.

Nejen ze sedla kola vypadá Utrecht malebně, unikátním zážitkem je plavba po síti vodních kanálů.

Zbavte se odpadků za jízdy. Koš pro cyklisty i řidiče automobilů.

Zbavte se odpadků za jízdy. Koš pro cyklisty i řidiče automobilů.

V červenci zde startuje Tour de France.

V červenci zde startuje Tour de France.

Erasmus: Make peas

Bude se vám to zdát jako banalita, ale důležitou součástí mého života se v Utrechtu stala zeleň. Hýčkal jsem si svoje bazalky. Od podzima jsem pečlivě na balkóně kompostoval a na jaře jsem zasadil hrášky vyklíčené z normálního konzumního hrachu. Díky nim jsem měl vždy důvod k chvilce odpočinku během práce do školy či pro TechSophii – šel jsem zalít hrách a oči si aspoň odpočaly od screenu. S plozením si daly načas, ale nakonec jsem těch pár lusků po třech měsících lásky a zalévání nasekal do salátu.

klici

rust1

obloha

rust3

kvet