Statusy; krátké rýmovačky

#57 Vánoční
U nás doma až na půdě
za zavřenými dveřmi,
přebývá parta bubáků,
no, vážně tam jsou, věř mi.

Jednou v roce pro ozdoby
tam za nimi musíme,
vysajem je vysavačem,
pak je zase pustíme.

#56
Pohodlný život, nuda předměstí,
zejména se do ničeho neplésti.

Souseda pozdravit – dnes už podruhé
- bezpečně zpoza volantu SUV.

Kuchyň vybavit podle katalogu,
úterky večer cvičit aquajógu.

Když se smát, tak kvůli zesměšnění
všeho, co zažité pořádky mění.

Něco si zakoupit, zalít zahradu
- jdou hodiny vpřed nebo jdou pozadu?

Telka halasí, dá se stavět hluše
k tísni té, co naříká v koutku duše.

#55
Láhev ta se neptá,
máme skvělý vztah.
Kloktavě mi šeptá
o mých kvalitách.

#54
Ranní slunko prosvitlo
mezi vlasy vrby smuteční,
šibalsky mi namítlo,
že dost možná nejsme skuteční.
Že ten odraz ve vodě,
ten žije, ten se vlní!
Zato my jsme strnulí,
zbytečně opatrní.

#2058
„Najednou se probereš
a máš vrásky,
neartikulované
samohlásky
vyderou se ti z hrdla.

Lidi si tě nevšimnou,
vidí starce
beze slova za svým jdou
na obálce
přečetli dopis celý.“

„A dědo, co je to ten ‚dopis’?“

#52
Třebaže jsem nyní klučina z Vinohrad,
Žižkováky beztak mám přesto vcelku rád,
nechtěl bych žít totiž uzavřen v bublině,
dokonce se stavím někdy až v Karlíně.

#51
Lidi, někdy mívám strach,
že šťastnější jsem na fotkách
- ne že bych byl na nule -
ale to štěstí ploché, strnulé,
to strnulé a ploché štěstí
mě samotného umí splésti.

#50 Na návštěvě
Na některé věci
je náš vztah neztralý,
ať se tvůj fotřík
napříště zahalí.

#49
Začalo mi léto v Lipsku,
kam jsem zajel kvůli zisku.
Abych získal více citu,
abych získal více něhy
- já z českého rybníčku
vylevám se mimo břehy.

#48
:D :D :D
Poslal jsem ti smajlíka,
co se smíchy zajíká.
Musí se smát celý den
- v síti je tu uvězněn.
Haha. Ha.

#47
Svedla jsi mě a sbalila
- teď si mě pojď rozbalit!
Nejlíp, když na mně, má milá,
nezůstane ani nit.

#46
Teprve nedávno
můj život s tím tvým srost,
já už si maluju
společnou budoucnost.
Je plná květů.
Je plná květů!
Přidala jsi mi
jasné barvy na paletu.

#45 Z motivačního hrnku
Život je zázrak, hleď kolik krásy kolem,
jenom tak nebýt tím zabedněným volem,
co v předu vidí zelená pole samá
a šlape na to, které má pod nohama.

#44
Tramvaj se kolébá,
víc je mi netřeba.
Jsem haluz v otýpce,
jsem bleška na slípce,
děťátko v kolíbce.

Co víc si můžu přát,
když to cukne mám se čeho chytit…
Věci tu mají řád
a lampy z ulice kouzelně svítí.

Tramvaj se kolébá,
víc je mi netřeba.
Jsem haluz v otýpce,
jsem bleška na slípce,
děťátko v kolíbce.

Co víc si můžu přát
ku spokojenosti svého bytí?
Zachtělo se mi spát,
zas probudím se v nějaké řiti…

#43 Příslib léta
Štěbetali jednou dva ptáčci na drátě
o kráse života a jeho podstatě.
Hleděli na sebe zabráni v hovoru,
nemaje ponětí o křídlech amoru.

Byli už na mušce zdatného cheruba,
jenž by je zasáhl – nebýti holuba.
Holube macatý, ty tupý kolose,
usedl jsi na drát až na zem prohl se.

Šíp byl již vystřelen, čarovná munice,
vlétl mi do srdce skrz okno z ulice.
A tak jsem poblázněn, ač za to nemohu,
sejdem se pozítří na louce u stohu.

#42
Připjal jsem si na zápěstí
pouta s ciferníkem,
nejsem malý, nejsem dítě,
nejsem uličníkem.

Podle nich se musím řídit,
kdy vstát, kdy si lehat.
Jak ručička běhá v kole,
i já musím běhat.

#41
Letmý úsměv zaseje
kvítek plané naděje.
Nepřijde-li další dávka,
vyroste z něj masožravka.

#40
Nechal jsem své „já“ venku,
to, co se pralo za myšlenku.
M R   Z L O
A zatím za dveřmi od ofisu,
mě zahřál destilát z kompromisů.

#39 Vzpomínka na tábor..
Po noci v týpí nás probouzí hlídka,
pak si čistíme zuby u korýtka.
Někdo před snídaní a někdo po ní,
já si je čistil naposledy loni.

Zas už je po dni, naše ohně vzplanou,
kvílíme píseň na kytaru hranou.
Potom nás vyhánějí do postelí
a sami ponocují – no dospělí.

#38
Ruce jsou už z tradice
první hráčkou panice.
Dostali je páni, dámy,
utěší vás, jste-li sami.

#37
Čekám na bus
na Proseku.
Nejde to,
je to k vzteku.

Buran vedle
na zem fluše,
okřik jsem ho
pěkně z duše.

Dál však tvoří
z hlenů řeku,
čekám na loď
na Proseku.

#36
jedna + jeden
= eden

#35
Bez ostychu, no tak, vem si.
Každý trochu nahrabem si.
Já to nepovím, ty to nepovíš
- člověk člověku je rázem blíž.

#34
Javory shodily před zimou korunu,
tvoříce na zemi barevnou lagunu.

Děti se ráchaly, nořily do listí
a já jsem kolem šel a hořel závistí.

Už jsem se rozbíhal na salto mortále,
chystaje v listí se radostně vyválet.

Pak jsem si povšiml pohledů z chodníku,
chceš tu snad šaškovat pro tohle publikum?

Hodinky, telefon, v bankovkách osum set,
chceš něco rozbít si a nebo poztrácet?

A náhle z běhu je rozvážné strnutí,
caparti koukají, čekají napnutí.

Tyčím se nad nimi a můj hlas parkem hřmí:
„Kazíte pořádek, vy paka pitomý.“

#33
<lehce laciná>
Jsem student techniky,
jaké pak cavyky,
jaké pak zapírání!
Umím to s knoflíky,
pod mými dotyky
žádná se neubrání.
</lehce laciná>

#32
Při hledání smyslu života
vycházím z jasné premisy,
že kdyby jím byla zábava,
měl bych aspoň tři penisy.

Většinou se v úvahách
po chvíli tak zamotám!
Nakonec jsem ještě rád,
když ten jeden stále mám.

#31
Z veřejných prostředků
plánujeme postavit
desítky kilometrů
silnic a dál nic.

#30
Říkal jsem si tolikrát,
proč se já mám tolik rád.
Vždycky dojdu k závěru,
že jsem krásný a chytrý
a vyčnívám z průměru.

#29
Chtěl bych mít křídla jako ptáci,
lítal bych v mracích pro legraci.
A kdyby mi někdo nepad do oka,
vysral bych se na něj pěkně z vysoka.

#28
Imaginární holka
mi včera dala košem.
Začla chodit s mým
(rovněž vymyšleným)
nejlepším kámošem.

#27
Jezdí se mnou v autobusu,
jsem stydlivý docela.
Tak vždy aspoň tisknu pusu
na tyč, kde se držela.

#26
Měl jsem jeden návrh pro ni,
zdála se mi nesvá z něho.
Třebaže jsem „sexem“ oním
nemyslel nic závazného.

#25
Na rybníce zmrzla krusta,
tak jsem zkusil, jak je tlustá.
Brr! Lednová voda zebe,
ještěže jsem poslal tebe.

#24
Ten pohled madam z drogerie
mě pronásledoval až domů.
Sedmé jsem koupil baterie
a zas odešel bez kondomů.

#23
Jestli náš svět někdo řídí,
tak je vidět na pohled,
že na to má málo lidí
a hubený rozpočet.

#22
Psík štěká v sousedním bytě.
Chudáčku, doma nechali tě?
Neboj se, pomstím tě svým činem hrdinným!
Ukradnu ze schránky páníčkům noviny.

#21
Bláža měla nos jako motyku.
Smáli jsme se jí, šla na plastiku.
Zvětšila si prsa u pana primáře,
už se jí nikdo nedívá do tváře.

#20
Třikráte jsem v životě
musel věšet prádlo.
Jednou dneska po ránu,
a pak když dvakrát spadlo.

#19
Viděl jsem dnes frajera běhat po oválu,
jeho svaly napjaté pěly na sport chválu.
Pamatuji si na něj ještě z dnů školních lavic,
nejen tady na hřišti měl o kolečko navíc.

#18
Když je mi nejhůře, zalezu
do skladu od ztrát a nálezů.
Zrazené věci závidí kvůli
faktu, že jsem tam o svojí vůli.

#17
Myslivec z posedu močeje
nezaslechl moje kročeje.
Země se zatřásla, pro flintu šáh,
však mimo gatí mu zvlhl i prach.

#16
Místo ukolébavky
dvě denní dávky.
(Jak lékárník tišil dítě.)

#15
Instantní dvoření:
Ach, vy božské stvoření
me srdce hluboký cit
k vám, jen k vám, chová
Drahá slečno,
[doplňte jméno otce + ová].

#14
Dal jsem si hermelín,
s paprikou, cibulí,
se spoustou česneku.
A tímto činem svým
vzdálil se člověku.

#13
Jezdící schod
vzkřikl zpod bot:
„Každý na mě šlápne,
že vám to není trapné!“
Jeho druh, s věcí smířen,
křičel hned v jiné víře:
„Boty i s tím nahoře
rád nosím, ve své pokoře.“
Pak každý schod, co chtěl k tomu děl,
až eskalátor zaskřípěl, jen skřípot zněl.

#12
Náš večer deskových her
nabral nečekaný směr.
Nemohli jsme najít karty
a tak začla swingers party.

#11
Ruka kráčí pod dekou.
Nemá cestu dalekou.
Jen ji nech, je opilá,
proto asi zbloudila.

#10
V bazénu s tebou čas tak rychle utíkal,
plavčík se naštval a času hned vytýkal,
ještě jej slyším, jak na něj naléhá:
“Mokrý jsou dlaždičky, tady se neběhá!”

#9
Brabenec táhl mrtvolu,
co zbyla v skříni po molu.
Teď už taky nežije,
měl v jídle moc chemie.

#8
Na tebe myslím v noci
a často sním…
(chvilka romantického ticha)
…večeře druhou porci.

#7
Přijde čas, kdy bude reklama
i mezi ženskýma nohama.
Aby věděly děti od porodu,
pro co se batolit do obchodu.

#6
Drahá slečno Evo,
myslím, že můj zájem o vás
byl evidentální.
Doufám v brzké shledání.
Váš zubař

#5
Na našem prvním setkání
nabíd jsem srdce na dlani.
S úsměškem jej potěžkala,
cigaretu do úst dala,
mocně šlehl zapalovač.
Jen se kouře nalokala,
měla v ruce odšťavňovač.

#4
(Pro romantiky)
Nejhezčí květina pro ženu
je utržená na poli, když se hlína lepí, stonek zápolí.
Nejhezčí květina pro ženu
ta roste v cizí zahradě, krok za krok tiše klaď zády k fasádě.
Nejhezčí květina pro ženu
je vzatá z hrobu básníka, ten poslední by vám hřích kdy vytýkal.
(Pragmatik vymění “nejhezčí” za “nejlevnější”)

#3 Gentleman
Má netaktní lžička žuchla, na podlaze zvoní.
Milá slečno od obsluhy, sehněte se pro ni.
Kdybych mohl, sám svou hlavu strčím mezi stoly,
však můj oblek, jak je šitý, mi to nedovolí.

#2
Chceš být taky velký pán?
Silný, bohat, milován?
Chceš a nejsi?
- zvykej si.

#1
Všechno se opakuje.
Všechno se opakuje.

____________________

Copyright Tomáš Sýkora

Napsat komentář