Archiv pro měsíc: Září 2014

Erasmus: Žít lowcost

Finanční situace samosebou ovlivňuje způsob života i trávení času. Tak jsem se k ní chtěl vyjádřit, zatím s lehkým úsměvem, protože ještě nejde do tuhého. Budu se snažit zmínit zajímavé aspekty.

Holandsko je dražší, myslím, že je to větším oceněním lidské práce. Zkrátka, na co sáhne ruka pracovníka, už to má jinou hodnotu. Pokouším se být šetrný na svou peněženku – tedy na peněženku svých rodičů a slovutné EU. Tak se stalo, že jsem si v duchu probíral, jaké jsou vlastně ty náklady.. jasně, ubytování + služby, pak jídlo, doprava, zdraví, oblečení a pak jednorázovky, někdy očekávané někdy neočekávané. A jak to nyní srazit na minimum?

Za ubytování jsem rád, jaké mám, ač mi zchroustá skoro celé stipendium. Pak ty další věci. Samosebou si vařím – ani doma nejsme zvyklí jíst denně v restauraci, možná tak v menze – a suroviny nakupované v supermarketu zde nevyjdou o tolik dráž než u nás, zvlášť ve velkém množství. Na talíři mám hodně brambory, rýži, vajíčka, cibul, chleba s holandským sýrem, těstoviny.  Jo, ten chleba většinou toustový – poživatelný podle mne jen po opečení.. Delikatesy mají několik společných jmenovatelů nízká cena, velký objem pokrývající víc chodů a rychlost přípravy. Myslím, že leckdo poznává charakteristiky studentského jídla. Musím se svěřit s tím, co mne už chvilku trápí. Uvařil jsem kotel brokolicové polévky a jedl jsem jej sám dva dny. Nikdo si nechtěl ze spolubydlících nabídnout. Myslíte, že je to typem polévky nebo je něco špatně se mnou?

vařeni

Tradiční zeleninový mix. Nebyla zástěra, půjčil jsem si chemický plášť.

Do veřejné dopravy jsem tu ještě nesedl. Zvlášť, když se můžu dopravovat a přitom trénovat fyzičku zároveň, k tomu zadarmo. Jo, zas zmiňuji zdejší cyklokulturu. K tomu dodám, že množství kol je až ubíjející. V centru čeká ráno u semaforu na červené třeba dvacet, třicet cyklistů. Když se to všechno rozjede, člověk slýchá podivné zvuky, jak staré plečky hrkají, skřípou a sténají. Upřímně, jako chodec se na ulici cítím jednak pomalý a za druhé hodně zranitelný. Překvapivé jsou skútry, které mají povoleno jezdit po cyklostezkách a tak co chvíli vás protroubí poslíček s pizzou. Před týdnem jsem si pořídil druhé kolo – šel jsem kolem bazaru a další den jsme s kamarádem usmlouvali cenu na 25 éček. Pojízdné kolo se tu dá pořídit tak od 50, lepší kolo od 75.. Takže moje „nové“ svou cenou odpovídalo své nepojízdnosti. Nicméně, šikovné české ručičky moje a Honzovy postupně dostaly nizozemský citybike do ucházející formy. Investovaná energie se přeměnila v lásku k vypiplanému bicyklu. Poslední týden jsem v podstatě chodil s konstantně černýma rukama od oleje.

Vybral jsem si vcelku slušně zemi, kam se dá dopravit lacino autobusem. Takže jsem se mohl napakovat oblečením i drogérií i elektronikou. Když Honza dorazil i s druhým velkým kufrem, v němž mne čekal například touster nebo polštář, říkal jsem si, jestli tu nemám víc oblečení než jsem zvyklý nosit doma. Každopádně jsem rád, že tu máloco musím kupovat. Ještě se těším, až mi někdo přijede s nářadím. Zatím dost improvizuji s kombinačkami.

V mém bytě přibylo pár „nových“ věcí. Hanlivě by mi někdo mohl říkat „vágus“, já bych to spíš situoval do mezi recyklování a té proklaté „udržitelnosti“. No, prostě jsem ze stavebního kontejneru (po dovolení) vzal stolek a dvě židle a pak je vezl na kole dom. Jindy jsme zas s Honzou obdrželi pár jetých gum a duší z cykloshopu, které stačilo jen zalepit a tradá. Při procházce s kumpánem jsme se už ani neupejpali, když jsme vytahovali z vodního kanálu fotbalový míč. Zkrátka, ulice mi dělá z každého dne Vánoce.

židlestolek

Stolek, židle – nějak to sedlo do sebe.. ani jsem to nedržel.

Trochu pro zábavu, trochu pro měďáky se jednou týdně vydávám do utrechtských ulic a hraju si na Johnnyho Cashe. S tříčtvrteční kytarou, které už chybí jedna struna a je slepovaná lepenkou, mrkám na dámy ploužící se kolem kanálů. Za dvě hodiny protočím cca dvakrát svůj Cash, Elvis a další rock/blues repertoár, pak sbalím tu devět tu dvacet euro v padesátnících a jedu nocí domů. Doplácí na to pokladní v suprmárketu, když jim sypu mince do dlaně. Díky hraní mám i pár krátkých story, jako když jsem nahrával „Happy birthday to you..“ pro něčího přítele, či když mne chtěl „podpořit“ jeden podnapilý Litevčan a na každého kolemjdoucího hulákal, ať mi příspěje.

v centru

Tak tady jsem taky hrál. Lidi se zastaví, fotí se, poslouchají. Někdo i zazpívá. Foto Aleš Bělohradský

Ještě posledí glosa k tomu mamonu. Jsem skutečně vděčený, že máme doma vcelku kvalitní vzdělání bez školného. Myslím, že to činí informace a poznání dostupnější. Mít tak na krku ještě starost s poplatky za semestr, asi bych nestudoval tak klidně (i já, když je ziskem kreditů podmíněno přiznání Erasmus stipendia, lehce trnu..). No, diskuze by mohla být delší. Tohle byla jen poznámka.

Zdar
T

Erasmus: Přivítání ve škole a ochutnání koltury

Proč zrovna do Utrechtu? Volba mimo jiné byla i díky reputaci místní univerzity – jedna z největších a nejlepších v Evropě (pokud věříte žebříčkům). Tak si její pověst osahávám v praxi. Přivítání bylo ucházejcí. Mezinárodní studenti zaplnili celý sál, reprezentovány byly všechny kontitenty. Do začátku nám vysvětlily co a jak na škole, taky nám dali do tašky s logem univerzity to nejpotřebnější pro život v Nizozemí: pláštěnku a světlo na kolo (pak taky láhev a flešku..).

Perfektní byla přednáška o holandské kultuře, svátcích a o systému utrechtské univerzity. Pár pěkný poznámek. Správná odpověď na to, jak se máš (Hoe gaat het?) je „druk“ ( ;) zaměstnaně) a nebo ještě lépe „druk, druk!“. Dobře, to je trochu v nadsázce. Prý je vytíženost dědictvím kalvinismu, nicméně náboženství už tu nehraje takovou roli – například jsme viděli fotky kostelů přeměněných na knihkupectví nebo na bytovku. Pak tu máme známkování. Stupnice je od 1 do 10. Přičemž ale už od pětky níž neprospíváte ;) , jo a 10 je taky dobrý stupeň. Ten znamená „absolutní dokonalost“, ale jelikož většina učitelů nehodlá na sebe vzít roli arbitra „absolutní dokonalosti“, 10 je vidět málokdy ;)

podzemniParkovisteKol

Podzemní parkoviště kol pod školou. Je i pod knihovnou ve městě a kdoví ještě kde. Dobré si pamatovat, kde člověk stojí..

duwen

A pak že holandština není srozumitelná. Prostě „Jdu ven.“

dutchStyleLesson

Abyste to tady kolem pochopili..

Internationals

Tváře světa.

Po různých registrážích apod. bylo též družení. Ani vám nevím, ale natrefil jsem jako první na Brita Trumana, mladého meteorologa. Nakonec jsem skončil právě mezi meteorogy, kteří byli moc přátelští, zvlášť když jsem na otázku „Studuješ taky meteoroligii?“, odpovídal: „Ještě ne, ale dost to zvažuji, máte dobrou partu.“. Nad pivem jsme ještě díky Femke stihli krátkou lekci Holandštiny, takže:
„Waarom staar je zo?“ (Co tak čumíš?)

„Twee biertjes, alsjeblieft.“ (Dvě piva, prosím.)

„Ik vind je mooi.“ (Moc se mi libíš.)

„Bij jou of bij mij?“ (U tebe nebo u mne?.)

„Vader, ik heb gezondigd.“ (Otče, zhřešil jsem.)

meteorolgists

Oslňující magistři. Hlavně meteorologové.

 

Erasmus: Roztomilé bydlení

V neděli jsem se po ránu potkal v bytě s majitelem. Mimochodem dobře, že se mi poštěstilo zařídit bydlení dřív – nyní by mi to dalo zabrat, jelikož Utrecht studenty praská ve švech. Asi pětina obyvatel města jsou študáci..

livinghere

Sáhl jsem po nejlevnějším dostupném za 375 euro měsíčně, jistě by šlo vyhandlovat i něco levněji, kdybych byl místní. Jako zahraničnímu studentovi mi byl nabídnut pokoj krátkodobě s lehce nadsazenou cenou, za to je plně vybaven a nemusím se o nic starat. (Někteří bydlí i za 450 až 500 éček.)

Bydlení se nachází pět minut jízdy na kole od centra. A pětadvacet minut jízdy na kole od školního kampusu. Je to dvoupatrový domek, v přízemí máme místo na kola, v prvním patře kuchyň, balkónek a dvě obytné místnosti a v posledním patře – kde bydlím já – je ještě další obytná místnost a koupelna.

jaVodarna

Zrána mě probouzí slunce přicházející velkým oknem. Mám výhled na vodárenskou věž.

Postupně se do domku sjížděli jeho noví obyvatelé. Jako první jsem se seznámil s Němkou Julií, pak dorazil Malajsiec Andrew a sestavu doplnila Finka Taja. Dočasným hostem je kamarád Aleš, který je v nelehké situaci shánění střechy nad hlavou. Spolubydlící prozatím vypadají v pohodě. Hlavně mi přijdou velice klidní a tiší – nechci sýčkovat, ale možná se budou víc učit než se bavit!

kytara

V uzoučké kuchyni si jsou všichni blízko. Johnny Cash made in Czech. Dívka je Sarah z Austrálie, Aleše vpředu asi podle obličeje nepoznáte

Já mám sice okna do rušnější ulice, ale v noci stejně ztichne. Vnitroblok je samá zeleň – což mi připomíná, že hned vedle domu máme taky park, kde jsou i pávi a daňci. Musím říct, že nám zatím počasí přeje, ale prý je to vyjímka. Nicméně ty deště aspoň zavlažují floru, a tak jsou tráva i stromy nádherně zelené – přijde mi, že víc než u nás.

balcony

Jako poslední dokumentační materiál přidávám video aktu polévání studenou vodou. Kdo jste to ještě nepotkali, vězte, že je to lavinovitě šířící se výzva – buď přispějete na charitu (výzkum sklerózy) a nebo se taky polijete. Nechtělo se mi do toho, hlavně protože to teď dělá každý. Nicméně mne nominovala milá, malá Markétka – dcera mých přátel – tak jsem před ní nechtěl být zahanben. Na charitu přispěji, až budu generovat nějaký zisk. Zatím jsem dost ztrátový.