(Kytara podladěna o jeden tón.)

Ami________________G_____________Ami
Mé srdce je ukryto pod dlážděním Prahy,
F__________G_________Ami
bije tiše v tunelech podzemní dráhy.
____________________E
Tlukot čeří hladinu Vltavského toku,
Ami_________________G_________Ami
drží pevně v masivu kamenných bloků.

Praha, pyšná milenka, co žádá víc stále,
svádí hochy nevinné i ty neurvalé,
a pak v temných podloubích z doby otce vlasti,
ukáže jim tajemství a zaklapne pasti.

R:
F
Praho, vem si mě,
C
Praho, vem si mě,
G
čekám neklidně
Ami____________E
až mě vyzveš k tanci!
F
Neodolaj ti
C
vždyť ani svatí,
G
ani bohatí,
_______Ami
ani otrhanci.

Jako pavouk zkušeně svoje sítě přede,
dýchá rychle vzrušeně, kam mě asi vede?
Když ucítíš na těle dotyk téhle krásky,
už je pozdě na rozum a i na otázky.

Parky, domy, náměstí do tmy září jasem
a od nich i Vltava, zdá se, zažehla se.
Žár i hvězdy oslepil, nám vlil horko do žil,
každý záchvěv pocitů milionkrát zmnožil.

R:
Praho, vem si mě,
Praho, vem si mě,
čekám neklidně
až mě vyzveš k tanci!
Neodolaj ti
vždyť ani svatí,
ani bohatí,
ani otrhanci.

Občas brzy nad ránem se probouzí tísní,
slzy šedé jako kouř její líce třísní.
Maska věčné radosti se opodál válí,
když vzpomíná na časy, kdy tančila s králi.

Myslí i na amanty, co jí opustili.
Laská spící mladíky, kterým bere síly.
Od východu s novým dnem se myšlenka vkrádá,
už to znovu začíná, však už není mladá.

R:
Praho, vem si mě,
Praho, vem si mě,
čekám neklidně
až mě vyzveš k tanci!
Neodolaj ti
vždyť ani svatí,
ani bohatí,
ani otrhanci.

Praho, stojím tu,
Praho, stojím tu,
oddán ve svitu
poutačů a štítů,
nocí pohlazen,
spoután provazem,
jenž sám spletl jsem
z vášně své a mýtů.