Hudba: George Brassens, Aranžmá: Adam Konečný, Text: Tomáš Sýkora
(Záznam živého vystoupení v Kafé Do Větru.)
Nevadilo mi žít jak samotář,
o nic neprosit.
Jednou jsem ale spatřil její tvář,
stalo se cosi.
Přítomností svou mi sebrala klid,
jak hrana srázu.
Třebaže křehká se mi zdála být
jak kvítek mrazu.
R:
Ztratil jsem se celý v kráse liĺie,
v zimě vykvetla na mém oknu
Ztratil jsem se celý v kráse lilie,
která zmizí, když se jí dotknu.
Připadalo mi jako bych ji znal,
šla přímo ke mě,
kdysi se mi sen o ní asi zdál,
jí o mně zjevně.
Tázali jsme se sebe navzájem,
kde jsi tak dlouho?
Pak ze světa jsme vyšli do ráje
za svojí touhou.
R:
Hnal jsem se za ní jako žíznivý
- modla mé víry.
Velkým žárem se rozum pokřiví,
neznal jsem míry.
Ač se zalekla, já to neviděl
hned napoprvé.
Ač mě prosila, já ji neslyšel
přes hukot krve.
R: