Bude se vám to zdát jako banalita, ale důležitou součástí mého života se v Utrechtu stala zeleň. Hýčkal jsem si svoje bazalky. Od podzima jsem pečlivě na balkóně kompostoval a na jaře jsem zasadil hrášky vyklíčené z normálního konzumního hrachu. Díky nim jsem měl vždy důvod k chvilce odpočinku během práce do školy či pro TechSophii – šel jsem zalít hrách a oči si aspoň odpočaly od screenu. S plozením si daly načas, ale nakonec jsem těch pár lusků po třech měsících lásky a zalévání nasekal do salátu.