Ruce

Co vy moje ruce dvoje,
tváříte se nevinně,
beze stopy nepokoje
ležíte-li na klíně.

Koho jste se dotkly,
koho pohladily
kde se ušpinily,
zas tu špínu dolu smyly?
Vy jste ta hranice,
kterou mám já na dohled.
Vy jste ta hranice,
kde končím já… a začíná svět.

Svrbí dlaně, skryté zbraně,
na co pouze stranou stát?
Z měkké hlíny svět má skráně,
lze ji snadno tvarovat.

Rozum vzít do hrsti,
rozum, odhodlání,
nic pak nezabrání
sevřít osud pevně v dlani.
Pět a pět prstů mám,
ani míň ani více.
Pět a pět prstů mám
a možností… je na tisíce.

Prává paže, levá paže,
obě hezky při ruce,
dovedou mi dělat stráže
i obejmout široce.

Jednou ztratí sílu,
jednou ze dne na den,
až sám budu znaven,
vezměte mě kolem ramen.
Vy, ruce přátel, mých,
chyťte mě, když se nahnu,
vy, ruce přátel, mých,
vždyť bez vás já
nic nedosáhnu.

Napsat komentář