Ve středeční podvečer 18.12.2013 se sešla skupinka lidí propojená zájmem o vzdělávání. Zorganizoval jsem setkání, které mělo cílit na využívání technologií při učení a ve vyučování. Ponořili jsme se do diskuze, ale místo sdílení informací o high-tech novinkách jsme se nejprve snažili zodpovědět otázky:

- Jak učili nás? Co bylo dobře, co nám nevyhovovalo?
– Co je podle nás nejdůležitější se naučit?

Přišlo nám, že bez toho, aniž bychom věděli, kam míříme, nemůžeme probírat prostředky (technologie), jak se tam dostat. V tomto textu naleznete klíčové body, které jsem si zapsal. Odkazy a inspiraci, o níž jsme se bavili.

Úvodem bych rád pro korektnost upozornil, že vše uvádím ze svého subjektivního pohledu a doufám, že nepřekroutím cizí ideu. Vycházím ze svých poznámek, myšlenek a dojmů. Budu zde diskutéry uvádět křestním jménem, snad jim to nebude činit problém.

Skupina, která přijala místo u jednoho stolu, byla různorodá. Neskládala se z kapacit na danou problematiku, to sice ne, ale všichni jsme lidé, kteří by si přáli vzdělávací proces zlepšit. Zároveň každý měl a má své zkušenosti ze studia. O to jsme se opírali především. Někdo prošel průmyslovkou, někdo všeobecným gymnáziem, většina zamířila na vysokou školu. Univerzita ale ne všem dávala, co hledali, a tak šli pracovat nebo podnikat. Dost obecného, pojďme na konkrétní výstupy.

Jak učili nás? Co bylo dobře? Co by mohlo být jinak?
Dovolím si parafrázovat podstatné příspěvky.

Petr Z.:
Věděl jsem, co na průmyslovce chci. Ale mnozí spolužáci, nevěděli důvod, proč se učit, a tak si moc neodnesli. Nikdo se nechce učit beze smyslu.

Honza Kub.:
Co se týče technologií, nám maximálně pustili video nebo jsme se učili s excelem. A že by nám někdo řekl, jak dělat prezentace? To jsem byl donucen se naučit sám dělat doma, ale ne ve škole. Mělo by se víc využívat materiálu, co je zdarma dostupný na webu – jako například videolekcí od Khan Academy (pozn. editora: česká verze zde a ještě poutavý TEDtalk).

Martin R.:
Khan Academy je dobrá věc, považuji to za posun od učitele jako „mluvící hlavy“ víc k mentorovi. Žáci se teorii učí doma a ve škole se dá diskutovat, řešit jednotlivé problémy. Osobně bych změnil strukturálně celé školství. Začít velkou myšlenkou, pojmout to koncepčně a nedělat jen nějaké dílčí změny.

Pro mne byl skvělý inovátor ve vzdělávání Tomáš Baťa, ten měl nápady a kapitál. A vlastního syna dal na kvalitní internátní školu ve Švýcarsku, internátů bych u nás uvítal víc. Někde rodina ve výchově a vzdělávání selhává… Podle mne se děti rodí zvídavé a postupem času je to z nich vytřískáno (pozn. editora: viz nejznámější TEDtalk od sira Robinsona). Kam se ten zápal pro objevování vytratí? Přijde mi, že jsem nyní obklopen lidmi, kteří nesnáší svoji práci.

Adriana:
Vnímala jsem dlouhou dobu, že vzdělání je zbytečná povinnost. Důvod pro studium výšky? Abys měla diplom. To souvisí taky s tím, že mít maturitu už dnes nic neznamená. Našla jsem si smysl, proč chci studovat, ale až sama po dvou letech na VŠ. Mohlo by se to víc řešit ve škole.

Honza Kl.:
Chodil jsem na všeobecné gymnázium. Vyučující většinou takoví klasici, nic opravdu poutavého… Jedinečná však byla jedna cizinka, učitelka angličtiny, která mne dokázala odblokovat, rozmluvit. A nemusela k tomu používat extra technologie, prostě si sedla na lavici a bavili jsme se. Stačilo jí chovat se přirozeně.

Učím angličtinu na střední. A musím říct, že už naprosto nefunguje motivace typu „dostaneš pětku“. A chybí i hrozba totálního neúspěchu. Studenti vědí, že učitelé „jim to nakonec daj“. Vždyť z vedení chodí pokyny, abychom je nevyhazovali. Pokud nebudou žáci, tak my pak prý nebudeme potřeba… Přišel jsem sem načerpat nové nápady, jak využít třeba elektroniku, bez které už studenti ani nevyjdou z domu. To by je mohlo zaujmout.

Vítek:
Dostal jsem se takovou oklikou na Gymnázium Jana Keplera, kam jsem skutečně chtěl. Mám srovnání i z jiných škol. Na Keplerovi bych hlavně vyzdvihl to, že jsem necítil souboj mezi profesorem a žákem. Vztah bych nazval spíš synergií, ohromně důležitá byla důvěra ve studenty – třeba já jsem mohl zajišťovat IT službu pro školu a tím se učit a být zároveň prospěšný. Další klíčová věc je velká provázanost napříč ročníky.

Už na střední jsem začal dělat weby. Spoluzaložil jsem firmu a ta stále roste. Naše společnost je postavená na konceptu svoboda v práci. Lidi si vybírají, na čem chtějí pracovat, je to hodně o proaktivitě a člověk je pánem svého osudu. A o čem je podle mne škola? O “mindsetu”, učí (nebo by měla), jak nad věcmi přemýšlet.

Petr J.:
Jelikož mi střední šla levou zadní, často jsem kašlal na pro mne nepotřebné věci. Vybíral jsem si, co se mi líbilo. Hodně probírané látky není vůbec potřeba. Na VŠ se nic nezměnilo, rozhodl jsem se jít svou cestou. Když už jsem věděl, že mne vyhodí z VŠ, vzal jsem si ty nejlepší předměty učené kvalitními lidmi – věděl jsem, co se chci naučit. Jako programátor mám to štěstí, že nepotřebuji “papír” z výšky, stačí, že mám zájem a umím programovat.

Člověk by se měl rozvíjet rozhodně i mimo školu. Internet nabízí nepřeberně možností, já se odborně vzdělal sám. Pokud člověka něco zajímá, měl by si za tím jít taky ve svém volném čase a nečekat na školu.

Tom:
Chodil jsem na osmileté Gymnázium Českolipská a teď studuji na FIT ČVUT. Na gymplu jsem byl spokojen, myslím, že jsem měl vcelku štěstí na některé kantory. Například jedna francouzštinářka dokázala vzbudit u většiny žáků zájem o jazyk, často jsme hráli různé hry a před písemkou jsme společně látku zopakovali. Podstatnější bylo, že jsme si něco zapamatovali, a ne jestli test prověří, co jsme se naučili doma.

Zmínil bych ještě, že hodně velkou školou pro mne bylo improvizační divadlo. Začal jsem se v sedmnácti učit nepřipravenému projevu a dost mi to dalo. Musel jsem spolupracovat s ostatními na jevišti, přijímat jejich nápady, dokázat se vyrovnat s nejistotou a tvořit. Učil jsem se velice potřebné “softskills” a přitom se královsky bavil.

Intermezzo
Z jednotlivých osobních výpovědí se dalo vyčíst, že studentům často chybí reálná motivace k učení. Možná jsou některé předměty potenciálně užitečné, ale pedagogové nedokáží vždy ukázat jejich aplikovatelnost a krásu. Úspěch školy je hodně odvislých od učitelů (samozřejmě jim musí dát k tomu vedení školy podmínky). Důležité jsou jejich komunikační schopnosti (zjistit, kde je třeba problém v pochopení učiva), respektování studentů jako lidí, podporování zvídavosti a též dovednost navodit bezpečnou atmosféru k učení (ne strach z pochybení).

Uvědomovali jsme si, že jsme určitý výsek studentstva, jakási “angažovaná” skupina. Vnímali jsme, že někteří žáci se nezajímají a není lehké je učit. Padaly připomínky, že to může začít nesprávnou výchovou v rodině, kdy přístup rodičů ke škole, slušnému chování a pedagogům jako autoritám předurčuje, jak se ve třídě bude student chovat. Mnoho žáků je rovněž nuceno (rodiči nebo nastavením společnosti) studovat pro ně nevyhovující (někdy příliš náročný) typ školy.

Brainstorming nad tím, co by měla škola člověka naučit
Večer pokračoval nastolením otázky “Co by se mělo učit?” Hledali jsme, co by si měl člověk do života užitečného odnést. Nápady jsme zapisovali na tabuli, zaznamenali jsme toto:

Obecně

• Najít vášeň
• Umět se sebevzdělávat (hledat informace a správně s nimi nakládat)
• Kriticky myslet
• Ptát se
• Nebát se chybovat
• Kooperovat
• Mít učivo usouvztažněné s praxí

Konkrétně

• Porozumění textu
• Jazyky (především AJ)
• Matematické operace (tzn. ne namemorované postupy, ale pochopení)
• Právní a finanční gramotnost
• IT gramotnost

Jako první Vítek nadhodil, že prostřednictvím školy by měl člověk nalézt, co jej baví a zajímá. Do takového oboru se pak s chutí pustí do větší hloubky. Chápali jsme, že získávání vědomostí není jen o škole. Měli bychom se naučit pracovat s „vlastní hlavou“. Jak se sám učit, kde hledat relevantní informace. Následně je přebírat a hodnotit díky kritickému myšlení, naučit se uvažovat nezávisle.

Ohlas mezi diskutéry vyvolala rovněž poznámka Adriany, že by škola neměla trestat tolik chyby. Aby žáci nebyli odrazeni od ptaní se a zkoušení možností. Za přínosné jsme považovali kladně hodnotit postup a nedívat se jen na výsledek. Zkrátka pozitivnost.

Naše civilizace je založena na dělbě práce. Lidé jsou na sobě závislí, proto jsme mezi základní dovednosti zařadili schopnost kooperovat. Dokázat si rozdělit práci a odpovědnosti, poznat sílu spolupráce a že ve výsledku “jedna a jedna může být víc než dva”.

Pokusili jsme se hledat konkrétní předměty, které by člověku neměli proklouznout mezi prsty. Byli bychom schopni zaplnit několik tabulí, jelikož každý měl lehce odlišný názor, co je podstatné. Z pohledu celé skupiny to bylo čerpání informací z textu, porozumění, pak též znalost cizích jazyků jako prostředku k rozšíření obzorů (dost zajímavých informací je dostupných například v angličtině). Matematiku jsme viděli jako cestu k naučení se abstraktních operací, nejedná se jen sčítání nebo dělení. Matematika tříbí logické uvažovaní, schopnost dedukce, učí používat obecné postupy. Z hlediska každodenního života se nám zdála potřebná právní a finanční gramotnost, aby studenti nebyli ztraceni ve světě smluv, úroků a pojištění.

V budoucnu se neobejdeme bez informačních technologií. Jsou ideálním nástrojem pro zefektivnění automatických procesů, umožňují skoro okamžité sdílení dat a dělají sousedy napříč kontinenty. Škola by to měla reflektovat a rozšiřovat porozumění novým prostředkům.

Závěrem
Ke konci jsme ještě nakousli, co máme na dosah k ruky k podpoře učení. První dvě metody – pozitivní motivace a škola hrou – jsou vesměs známé, ale není od věci je zopakovat.

Moderní doba přišla se systémem Moodle, Wikipedií, videolekcemi dostupnými přes Youtube, díky Adrianě jsme objevili český ekoFun.cz, který pomůže nejen s ekonomií, já jsem zmínil For Dummies, kde jsou různé návody a postupy, a další nástroje se dají najít přes internetové vyhledávače. Netradiční může být práce se sociálními sítěmi jako Facebook přímo v hodinách, studenti na nich tráví hodiny času mimo školu a třeba by mohli objevit jejich pozitivní aspekty (sledování zajímavých osobností, sdílení novinek ze světa) a zároveň být upozorněni na hrozby (kyberšikana, krádež osobních údajů). Hovořili jsme hlavně o prostředcích dostupných jedním kliknutím.

Na prvním setkání, kde se mnozí účastnici teprve seznámili, pro mne bylo prioritou zjistit, jak smýšlí ostatní o vzdělávání u nás. Bylo cítit rozčarování ze stávajícího pořádku a zároveň touha napomoci zlepšení. Frekventovaně bylo používané slovní spojení “proč se učit”, taky bylo patrné přesvědčení, že studenti jsou různí, jiné osobnosti a že to by měl odrážet vzdělávací systém.

Ještě jednou bych připomněl, aby zápis ze středy nebyl desinterpretován, že nejsme specialisti na vzdělávání. Bavili jsme se o tom, jak to my ze své pozice cítíme. Zaznamenané myšlenky tedy nejsou dogmata, nýbrž názory, nad kterými se dá dále diskutovat.

Je pravděpodobné, že se bude konat další sraz s již více vymezeným tématem. Kdyby vás to zajímalo, napište. Závěrem bych rád poděkoval všem za účast a fakultě Informačních technologií na ČVUT za azyl.

Tom

Pozn.: Z časových důvodů jsme mohli probrat jen omezený okruh témat, kdyby někdo namítal, že vzdělávání evokuje daleko víc otázek.

Ještě pár odkazů:
Hackschooling makes me happy – O čem by měla být škola; inspirativní řeč od povolané osoby
Eduforum – Síť osobností pro inovace ve vzdělávání; pravidelné setkání s inspirativními prezentacemi
EDUin – Informuje o tom, co se ve vzdělávání děje a je důležité
Mimo školu – Rozcestník pro sebevzdělávání
Coursera – Zdarma online dostupné kurzy od světových kapacit
Open Culture – Kurzy zdarma, filmy zdarma, audioknihy zdarma, učebnice zdarma..